Dj Linux | Official Site Trance, Hardstyle, Happyhardcore, Techno

Jak se vedlo Pinocchiovi za Mussoliniho. Nový film od Netflixu vypráví cvrček

Jak se vedlo Pinocchiovi za Mussoliniho. Nový film od Netflixu vypráví cvrček; Zdroj foto: Netflix

Pikareskní příběhy Pinocchia, chlapce vyřezaného ze dřeva, vycházely nejprve na pokračování v italském dětském časopise. Roku 1883 je autor, spisovatel Carlo Collodi, vydal knižně. Několik let nato bratři Lumièrové představili kinematograf a Pinocchio mohl ožít také na filmovém plátně. Nejslavnější je animovaná verze studia Disney z roku 1940, kromě ní ale vznikly desítky dalších, mnohdy dost svérázných interpretací. Někdy šlo o sci-fi, jindy o horor nebo soft porno.

Jen letos měly premiéru dva filmy s Pinocchiem. Zatímco hraná disneyovka v režii Roberta Zemeckise byla vesměs hodnocena jako bezduchá, zbytečná a vizuálně nenápaditá, nový Pinocchio Guillerma del Tora je osobní a osobitý. Každý záběr prozrazuje dotek autora s velkou imaginací a jasnou vizí.

Dlouho připravovaným projektem osmapadesátiletý Mexičan po titulech Devil a Faunův labyrint završil volnou trilogii věnovanou dětem dospívajícím za války. Krom mládí, ztráty nevinnosti a fašismu nechybí ani další motivy, ke kterým se držitel dvou Oscarů za Tvář vody průběžně vrací – smrt, plynutí času, monstrozita nebo hmyz.

Autorský dotek je při sledování filmu patrný také v doslovnějším smyslu. Del Toro a zkušený animátor Mark Gustafson zvolili při adaptaci Collodiho předlohy tu navenek nejsamozřejmější formu: loutkový film vyrobený metodou klasické, kvůli pracnosti však stále vzácněji využívané stop motion animace.

Přibližuje ji dokument z natáčení, rovněž dostupný na Netflixu. Loutky, jejichž podoba vychází z ilustrací amerického umělce Grise Grimlyho, bylo třeba modelovat, ručně ovládat a jemnými doteky snímek po snímku uvést do pohybu každý kloub, vrásku a vlas. Podoba a pohyby postav i prostředí jsou technicky úchvatné, ale ne dokonale hladké jako při počítačové animaci. Uvědomujeme si člověka, respektive zástup lidí stojících v pozadí, což příběhu o různých formách manipulace dodává další rozměr.

Textura loutek a dekorací, specifické barvy i svícení, odpovídající del Torovým starším filmům, přispívají k jedinečné atmosféře a emocionální vrstevnatosti. Vnímáme, že jsme v reálném, hmatatelném světě, kde se činy neobejdou bez občas bolestivých následků.

Guillermo del Toro a spoluscenárista Patrick McHale si sice po vzoru Disneyho neodpustili jednoduchý humor v duchu grotesky ani muzikálové vsuvky, vzhledem k jímavosti soundtracku Alexandra Desplata poněkud nadbytečné, v jádru však zůstali věrni temně groteskní poetice Collodiho předlohy. Zachovali i prvky italské renesanční komedie. Vedle toho ovšem přicházejí s mnoha originálními nápady, obohacujícími námět o nové tematické roviny.

Náhradní syn

Film se především odehrává o několik dekád později než kniha. Dojemný prolog zachycuje, jak řezbář Geppetto přišel o svého milovaného syna Carla za první světové války. Kostel, ve kterém mu chlapec pomáhal instalovat krucifix, zasáhla mimoděk shozená puma.

Když se stařec o několik let později v náhlém pohnutí podnapilé mysli rozhodne pokácet mohutnou borovici, kterou zasadil na synovu počest, a vyrobit z jejího dřeva loutku, u moci už je Benito Mussolini a schyluje se k další válce.

Scéna, kdy si Geppetto vytváří náhradního syna, hororovým laděním připomíná zrod Frankensteinova monstra. Je rámována jako iracionální akt zoufalství. Řezbář nedokázal unést břímě, které představuje ztráta dítěte. Od Pinocchia očekává, že mu Carla se vším všudy nahradí. Chce, aby byl stejně poslušný, chodil do školy a nikdy nelhal.

Dřevěný neposeda má ale vlastní hlavu. Touží poznávat svět, dotýkat se věcí, hrát si s nimi, popíjet horkou čokoládu, stát se slavným. Není a nebude druhým Carlem.

Také ostatní postavy v Pinocchiovi spatřují leckoho, jen ne jeho samotného. Pro místního kněze i vesničany je démonem. Promítají si do něj svůj strach z neznámého. Fašistický vládní úředník Podesta v něm vidí vojáka nové generace, nezničitelný stroj na zabíjení. Faustovský hrabě Volpe vábí Pinocchia do putovního cirkusu, aby z něj udělal hlavní atrakci a mohl rýžovat peníze. Vlastní záměry sleduje také vypravěč příběhu, jistý Sebastian J. Cvrček přebývající v Pinocchiově borovicovém nitru.

Mluvící hmyz se spisovatelskými ambicemi, který výborně namluvil a nazpíval Ewan McGregor, komediálně odlehčuje momenty, kdy hrozí, že vyprávění nabere moc ponuré, sladkobolné nebo děsivé kontury. Současně opakuje důležité informace a vysvětluje komplikovanější koncepty, aby i mladší diváci zůstali celé dvě hodiny v obraze.

Přestože film nezapře epizodický charakter předlohy, zejména v akčnější druhé polovině rychle střídající prostředí i nálady, zůstává soustředěný na několik ústředních, postupně sílících motivů. Scény na sebe plynule navazují.

Příběh je vystavěný okolo Pinocchiových tragikomických setkání s různě narušenými otcovskými figurami. Každá reprezentuje jiný ideový systém zbavující člověka individuality. Geppetto vyžaduje přísné dodržování křesťanské morálky, ač coby alkoholik sám není vzorem počestnosti. Podesta reprezentuje fašistickou ideologii, pod jejímž vlivem se celý národ stává stádem marionet. Chamtivý Volpe zas vše poměřuje ziskem, jeho bohem je kapitál.

Podobnost mezi organizovaným náboženstvím, fašismem a kapitalismem tvůrci spatřují v jejich zlověstné paternalistické energii. Té se protagonista odmítá podřídit. Nejdřív za tím není víc než frackovitá drzost. Postupně se ale přidává také chlapcovo vědomí, že kdyby pořád plnil cizí příkazy, zůstal by navždy, v přímém i přeneseném významu, pouhou loutkou.

Nezkrotná příroda

Díky rostoucímu vnímání vlastních emocí a potřeb Pinocchio druhým několikrát zachrání život právě svou neposlušností, odmítnutím pravidel a zákonů. Kluk, kterému z nosu občas vyrostou větvičky s listím, se stává symbolem nezkrotné síly přírody. Ne rigidní, umrtvující řád prosazovaný diktátory, oportunisty a všelijakými podnikavci, ale nevypočitatelnost, náhoda a rozmanitost udržují život v chodu.

Samotný Pinocchio zemřít nemůže. Pokud například spadne pod kola dodávky, ocitá se pouze na chvíli v zásvětí, kde si králíci jako z animovaných filmů Jana Švankmajera prozpěvují morbidní písničky a při čekání na dalšího nebožtíka mastí karty u stolu. Zde hrdina potkává zářivě modrou sfingu, sestru lesní víly, která ho obdařila životem. Oběma entitám propůjčila svůj podmanivý hlas Tilda Swintonová.

„Nikdy nevíš, kolik času ti s někým zbývá,“ poučuje Pinocchia, než se přesype všechen písek v přesýpacích hodinách a on se bude moct vrátit mezi smrtelníky.

Guillermo del Toro si rozhovory o smrtelnosti a obětování, stejně jako dalšími scénami prozkoumávajícími tenkou hranici mezi bolestí a radostí, připravuje půdu pro dojemné finále, melancholické i nadějeplné.

Výpravný dobrodružný film s mnoha obrazovými gagy a velkolepými akčními sekvencemi nakonec vypráví především o nesamozřejmosti a pomíjivosti života. O tom, jaká by byla škoda promarnit náš krátký, nejistý pobyt na Zemi nepolevující snahou stát se někým jiným. Často jen proto, aby nás přijali druzí, abychom naplnili jejich představu o tom, kým máme být.

Zvenčí se tento technický majstrštyk může jevit jako pohádka myšlenkově a vypravěčsky příliš komplexní na to, aby z ní jednou byla klasika pro celou rodinu. Opak je pravdou. Ve většině ohledů obdivuhodně vyvážený film dokáže paralelně oslovovat různé skupiny diváků, přičemž nepodceňuje vkus a inteligenci ani těch nejmenších.

Také tím, nejen svou nezaměnitelnou výtvarnou podobou, Pinocchio Guillerma del Tora mezi čím dál uniformnější komerční animovanou produkcí jasně září.

Dovolená, Hotely, PobytyVíce ke čtení najdete zde číst více

Sdílet povoleno

Dj Linux | Official Site